1st Ranger bn Army Club Jablonec






Standing Orders

Pravidla, která údajně sepsal sám major Robert Rogers a která prokazují svoji užitečnost přes 250 let nejen u samotných Rangers, ale i v ostatních elitních jednotkách.

1) Nikdy nic nezapomenout.
2) Mějte vždy pušku čistou, nabroušenou sekyru, šedesátku kulí, střelný prach a buďte připraveni vyrazit vždy jednu minutu po vyhlášení poplachu.
3) Když jste na pochodu chovejte se tak, jako kdyby jste sledovali jelena. Nepřítele spatříte jako první.
4) Mluvte pravdu o tom co vidíte a děláte. To je cvičení, které se týká nás s ohledem na korektnost informací. Můžete lhát kdy chcete, když mluvíte s cizími lidmi, ale nikdy nelžete jinému Rangerovi či důstojníkovi.
5) Neriskujte nikdy kdy to není nutné.
6) Na pochodu se chodí v indiánské řade, v dobré vzdálenosti tak, aby jedna střela nemohla trefit dva muže.
7) Jestli-že, se dostanete do bažinatého či mokrého terénu, choďte tak, aby nebylo možno sledovat vaše stopy.
8) Na pochodu se pokračuje až do té doby než svítá tak, aby nepřítel měl nejmenší možnost Vás překvapit.
9) Když táboříte jedna polovina je vzhůru a druhá zatím spí.
10) Když chytíte zajatce rozdělte je do té doby než přijde čas výslechu tak, aby si nemohli něco vymyslet a domluvit se.
11) Nevstupujte opětovně použitím stejné cesty. Použijte jinou tak, aby jste se vyhnuli léčce.
12) Nezáleží jestli se přesunujete v malé či početné skupině, každá skupina musí mít hlídku cca dvacítku metrů po stranách a na každém konci tak, aby většina skupiny nemohla být překvapena či obklíčena a zajmuta.
13) Každý večer Vám bude sdělen bod setkání v případě, že budete obklíčeni početnější skupinou.
14) Nesedejte si k jídlu bez toho, aby jste postavili hlídky.
15) Nespěte po svítání. Svítání je čas kdy Francouzi a indiáni utočí.
16) Nikdy nepřekonávejte řeku v tom bodě, ve kterém je to obvyklé.
17) Jestli-že Vás někdo sleduje, udělejte okruh tak, aby jste se dostali do svých stop a připravte léčku jako první.
18) Nevztyčujte se když jde nepřítel směrem k Vám. Zústaňte ležet na zemi nebo se skovejte za strom.
19) Nechte nepřítele dorazit až k Vám, potom vystřelte a vrhněte se vpřed se sekyrou.


Rangers Lead The Way!

Motto Rangerů, které si vysloužili při vylodění v Normandii.

6. června 1944 v sektoru Dog vyloďovací pláže Omaha se v kritické situaci brigádní generál Norman Cota (zástupce velitele 29. pěší divize) dostal k majoru Maxi Schneiderovi (velitel 5. praporu Rangers). Pod těžkou palbou z německých kulometů se (údajně) klidným hlasem zeptal: "What outfit is this?" (Co je to za jednotku?). "5th Rangers", někdo zařval. Cota se otočil ke Schneiderovi a řekl:"Well then goddammit, Rangers, lead the way!" (Dobrá, tak tedy Rangers, veďte cestu!"). Rangers vyrazili a povedlo se jim prorazit průlom z pláže do vnitrozemí.


Sua Sponte

Plukovní motto, které klade důraz na dobrovolnost všech, kteří u Rangers slouží.

Sua Sponte znamená latinsky "Vlastní pílí" a vyjadřuje, že vše, čeho Ranger dosáhne, je absolutně jen jeho zásluhou. Každý, kdo se chce stát Rangerem je třínásobný dobrovolník: Dobrovolně vstoupí do armády, dobrovolně absolvuje Airborne school a dobrovolně se přihlásí k službě u 75. Ranger Regimentu. (Dříve dokonce platilo, že každý zájemce o službu u Rangers musí absolvovat Ranger school, tím pádem byli Rangers čtyřnásobní dobrovolníci. Dnes to již není podmínkou pro vstup do 75. Ranger Regimentu pro nově zapsané dobrovolníky).


HOOAH!

Pokřik, jehož význam není nikterak oficiálně daný.

Pro člověka, který stojí mimo armádu, je těch pár písmen daných k sobě (na první pohled) bez jakéhokoliv skladu a významu. Ještě více matoucí je, že existuje několik způsobů jak tento pokřik zapsat - s pomlčkou, bez pomlčky, s U nebo dvěma O uprostřed - každý si jistě vybere. Pro člověka zajímajícího se o americkou armádu nebo dokonce sloužícího v ní je to univerzální pokřik vyjadřující vše - od pochvaly za dobře odvedou práci, souhlasu, vyjádření údivu až po vyjádření sounáležitosti, nikdy však neznamená ne. Od toho se odvíjí i Hooah-look, nebo-li "být Hooah". Právě Rangers, jakožto elitní lehká pěchota často tento přívlastek dostávají.

Pokřik vznikl možná v roce 1841 na Floridě. Při vyjednávání o míru s indiánským náčelníkem kmene Seminolů byla uspořádána hostina k posílení vzájemné důvěry. Vojáci Second Dragoons pronášeli různé přípitky, v nichž byly velmi často znát narážky na indiány. Náčelník Coacooochee samozřejmě nerozuměl a ptal se tlumočníka, Johna Gophera, co říkají ostatní důstojníci. Odpověděl mu, že říkají "How do you do" (těší nás). Jakmile se dostala řada s přípitkem na náčelníka, pozvedl číši a zahřměl "HOUGH!"

Další možný vznik tohoto pokřiku se vztahuje k zápisu HUA - odvozenina od slov, slyšel jsem, rozumím, beru na vědomí.

Ve vojenské historii se jako předchůdce udává i pokřik Huzzah! Je to odvozenina od Hooray! (naše Hurá!), které se do Evropy dostalo s Mongoly při jejich výbojích. Pozměněné Huzzah! pak používali britští námořníci, někdy i piráti. Tak se dostal pokřik přes britské červenokabátníky až k americkým vojákům. Jeho používání je zaznamenáno v průběhu 19. století a to včetně Americké občanské války.