Historie Rangers

Kořeny Rangers sahají do dob středověku (poprvé 13. stol.), kdy anglický král najímal ochránce svých lesů, kteří měli za úkol potírat pytláky a zloděje. V této době byl takovýto úkol téměř stejně nebezpečný jako stát proti nepříteli v bitvě. Neustála přesila nepřátel, divoká příroda, to vše nutilo tyto muže k přemýšlení nad novými taktikami, při nichž by mohli využít své znalosti terénu.

V 17. století během indiánských nepokojů vznikaly první vojenské jednotky Rangers na americkém kontinentu. Domobrana často neměla ani čas se shromáždit (natož odrazit indiánský útok) a tak koloniální vláda začala najímat vojáky-profesionály, kteří měli za úkol včas zachytit nepřátelskou jednotku, dát vědět domobraně a podle potřeb indiány napadat.

V roce 1676 Benjamin Church vytvořil speciální jednotku koloniálních hraničářů doplněnou o spřátelené indiánské bojovníky (zejména stopaře). V nepřehledném terénu, kde domobrana zcela selhávala, byl tento koncept velmi úspěšný. Churchovy paměti byly po jeho smrti vydány jako vůbec první bojový manuál Americké armády.

Velice aktivní jednotka Rangers byla vytvořena v roce 1756 majorem Robertem Rogersem. Během britsko-francouzských válek v Severní Americe stáli na straně francouzů poměrně početné indiánské kmeny, proti kterým neměli Britové obranu. Američtí kolonisté již měli své jednotky, které byly schopny čelit netradičnímu nepříteli a právě z nich vzniklo devět rot Rangers. Jejich schopnost vyhledat a následně odrazit útočící indiány ještě na jejich cestě k cíli slavila obrovské úspěchy. Sami Rangers se věnovali i ofenzivním činnostem jako přepady táborů, zajímání důležitých nepřátel a v neposlední řadě různým výzvědným a diverzním akcím. Konzervativní velení britských sil nebylo nikdy velkým příznivcem podobných nepravidelných jednotek v řadách své velmi disciplinované armády, z čehož vyplývaly i neustálé spory Roberta Rogerse se svými nadřízenými. Nicméně byl mužem na svém místě, který dokázal prosadit svůj názor u velících důstojníků a zároveň velet svým mužům, kteří často před válkou patřili k osamělým lovcům v divočině. Sám Robert Rogers údajně sepsal Standing orders (viz. zajímavosti), jakési desatero pro své muže, kterým se měli řídit.

Dalšími pokračovateli této slavné jednotky byli za Americké války o nezávislost "Morganovi střelci" Daniela Morgana a jednotka Francise Mariona. Obě jednotky operovali nezávisle na Washingtonově armádě pod kterou patřili a připravovali Britům jedno nepříjemné překvapení za druhým. Z dnešního pohledu by se dalo říci, že vedli partyzánskou válku na území nepřítele, který musel vynakládat nemalé prostředky na ochranu svých zásobovacích tras, které nemohly být nasazeny do bitev s pravidelnou kontinentální armádou.

"Texasští Rangers" byli malé jízdní jednotky formované státem Texas, které (podobně jako Rogersovi Rangers) chránili obyvatelstvo před nepravidelnými jednotkami nepřítele. Tím zde byli mimo indiánů i mexičtí bandité a časem i mexičtí vojáci. Během mexicko-americké války bojovali tito muži jako kavaleristé se speciálními úkoly (výzvědy, diverze apod.).

Během Občanské války byly jednotky Rangers formovány oběma stranami. Nejznámějšími se stali Mosbyho Rangers, kteří po několik měsíců narušovali zásobovací trasy a brali zajatce daleko v týlu nepřítele a muselo být vynaloženo obrovské úsilí Uniiní armády než byla tato hrozba odražena.

Rangers jednotky se dočkaly svého dalšího nasazení až ve Druhé světové válce. Major William O. Darby aktivoval z dobrovolníků a účastníků spojeneckého nájezdu na Dieppe 1. prapor Rangers. Společně s 3. a 4. praporem vítězně prošli od severní Afriky po Itálii. 2. a 5. prapor se zůčastnili vylodění na pláži Omaha v rámci operace Overlord. Právě na pláži Omaha získali Rangers své motto - RANGERS LEAD THE WAY (viz. zajímavosti) - když dokázali prorazit skrz německé linie a otevřeli tak cestu ven z pláže. Na pacifickém válčišti operoval 6. prapor, který prováděl běžné ranger mise - průzkum, pozorování atd. Specialitou bylo osvobození válečných zajatců z tábora Cabanatuan na Filipínách. V Barmské džungli, za japonskou linií, operoval oddíl dobrovolníků vedených Frankem D. Merrillem. Takzvaní "Merrillovi záškodníci" vedli průzkum, útočili ze zálohy koordinovaně s pešími divizemi, obsazovali mosty a jiná strategická místa (nejznámějším bylo obsazení letiště v Myitkyině). Po ukončení války byly všechny jednotky Ranges rozpuštěny.

Během Korejské války bylo vytvořeno 18 rot Rangers (17 v Ranger Trainning Command ve Fort Benningu a 1 přímo v Korei). K jejich nejznámějším činům patří zničení velitelství 12té Severokorejské divize, vzdušný výsadek za 38. rovnoběžkou poblíž Musanu, a v neposlední řadě byli Rangers použiti na zastavení čínské ofenzívy. Po skončení konfliktu byly jednotky Rangers opět zrušeny.

Během Korejské války byla v roce 1950 založena Ranger School, která měla za úkol cvičit nové jednotky Rangers. I po ukončení konfliktu zůstala aktivní a jejím programem procházeli členové ostatních jednotek pro zvýšení bojeschopnosti menších jednotek a procvičení nových taktik. Ranger School s několika změnami funguje dodnes.

V roce 1969 byl v rámci nového systému pluků (CARS) už přímo ve Vietnamu zorganizován 75. pěší pluk (Ranger), který měl 15 rot. Byl vytvořen z jednotek (kromě roty A a B), které byly umístěny v Evropě nebo Vietnamu a jejich úkolem byly patroly na dlouho vzdálenost (Long Range Reconnaissance Patrol - LRRP), což byla také jejich hlavní úloha ve Vietnamu. Dále plánovali a řídili vzdušné údery, připravovali léčky, hledali zajatecké tábory, brali zajatce, přerušovali komunikace a budovali základny podél Ho-Chi-Minhovy stezky se snahou odříznout zásobování.

Po Vietnamské válce došlo velení k názoru, že armáda potřebuje lehkou pěchotu typu Rangers, která by byla schopná vyrazit do akce za necelých 24 hodin. V roce 1974 byl ustanoven 1. prapor, o osm měsíců později 2. prapor a v roce1984 vlastní plukovní velitelství a 3. prapor. V roce 1986 byly všechny tři pluky oficiálně spojeny jako 75. Ranger Regiment.

Bokem byly reaktivovány 4., 5. a 6. prapor jako Ranger Training Brigade, které mají na starosti výcvik a chod Ranger School. Jelikož spadají pod TRADOC (United States Army Training and Doctrine Command), nejsou brány jako bojová součást 75. Ranger Regimentu.

Od svého novodobého vzniku se Rangers zúčastnili těchto akcí:

  • Operation Eagle Claw (1980) - část 1. praporu, pokus o záchranu amerických rukojmí v Teheránu
  • Operation Urgent Fury (1983) - invaze na Grenadu riskantním seskokem z malé výšky, účastnil se 1. a 2. prapor
  • Operation Just Case (1989) - invaze do Panamy, mimo jiné i seskok poblíž sídla generála Noriegy
  • Operations Desert Shield and Desert Storm (1991) - rota 1. praporu umístěna v Saudské Arábii
  • Operation Restore Hope (1992 - 1993) - rota Bravo 3. praporu byla základem Task Force Ranger, která měla za úkol chycení Mohameda Aidida.
  • Vylodění na Haiti (1994) - 1. a 2. prapor a část 3. praporu byly připraveny, nicméně akce byla zrušena. Části jednotky již údajně operovaly na nepřátelském území když přišel rozkaz o zrušení akce.
  • Task Force Falcon (2000) - části pluku vyslány do Kosova
  • Operation Enduring Freedom (2001) - výsadek 3. praporu na objekt "Rhino" v Afgánistánu
  • Operation Iraqi Freedom (2003) - první výsadek v Iráku, útok na objekt "Serpent", opět 3. prapor